Borneo a Papua - necestou k rituálům

To víte, že jsme měli před cestou na Borneo a Papuu ve skrytu duše strach, protože my Češi jsme samý špek, mnohdy navíc naložený v pivu, či víně, což by pro místní lovce lebek a lidojedy mohlo být z hlediska gurmánských zvyklostí lákavé. Nechci toho prozrazovat moc, ale nedá mi to, a zmíním alespoň jednu hlášku nejmladšího (a tudíž i pro lidojedy nejchutnějšího člena naší expedice), se kterým se chtěl vyfotit domorodý bojovník na Papue. Michal z toho byl nesvůj, ale nechal se s ním zvěčnit a touhu domorodce okomentoval: „Není nad to, udělat si selfie se svým budoucím obědem.“

A vlastně ještě můžeme přidat úsměvnou historku, kterou jsme slyšeli od našeho průvodce Papuou, ale do pořadu se nevešla. Když nám dvě Papuánky z kmene Dani ukazovaly, jak po staletí získávají sůl z horského slaného vřídla, začal nám náš průvodce Olfied Koloay vyprávět: „Před pětadvaceti lety vzali misionáři několik domorodých studentů teologie na výlet k moři. Když ho spatřili, tak se báli do něj vlézt, bylo nekonečné a plné vln. Řidič misionářů, chlap jak hora, nastrkal všechny studenty do mělké laguny. Po půl hodině setrvávali všichni stále po krk ve vodě, po pětačtyřiceti minutách to přišlo řidiči divné, tak je začal po jednom tahat z vody. Pěkně se nadřel, protože měli všichni do jednoho břicha plná slané mořské vody. Víte, sůl je pro ně tak vzácná, že si jí chtěli udělat v těle pořádnou zásobu." Jak to ten den se studenty dopadlo, si asi umíte představit.

• Délka - 85 minut
• S živým komentářem